Kalafuna s pořadovým čísílkem tři...

Přípravy byly velkolepé…celý náš tým se sešel již dlouho před akcí v hospodě, aby zde vyřešil strategii týmu…poté se scházely vždy části týmu a dolaďovaly detaily, aby v onen den vše klaplo, tak jak má…

Po hodinovém hledání našeho stanoviště a následného zavedení na to opravdu správné místo naším kontaktem:) jsme rozdělali náš instantní oheň (Medvěd jen suše konstatoval, že jsem opět prokázala své hujerství:) a hra mohla začít… několikrát brodění si bažinami, kolování meruňky, pač byla opravdu veliká kosa :), porcování kuřete u kterého jsem si připadala jako titulní postava ze Saw… následné pečení této drůbeže… a kdo v té tmě poznal, že to tam chtělo nechat ještě o hodně dýl ? :) Po dvanácté uložení ke spánku, abychom po zimou probdělé noci za nějakých pět a půl hodiny opět vstávali kvůli něčemu, co mám lihovou nakreslené na zádech a co udělalo z mé sněhově bílé podprsenky jeden černý hadr … :)


Ráno první bojovka- hecnutí se a vylezení z vyhřátého spacáku do té kosy…povedlo se, opět ale musel zasáhnout domácí pálený produkt na devět … :). Na místo určení docházíme jako první …hujeři :). Dostáváme tři obálky a osud celého týmu už závisí jen na ruce, která z nich postupně bude tahat místa, která máme navštívit i úkoly, které máme splnit … a tak se plahočíme na pštrosí farmu, děláme si Vánoce, fotíme se se skupinou lidí, kteří chudáci ani neví, jak k tomu přišli, stanujeme před napajedelskou radnicí, krmíme kachny, hledáme hrob pana Horáka a v hospodě prosíme o trychtýř, abychom odměřili přesně jeden litr…

Vracíme se po skoro dvanácti hodinách na nohou skoro bez těch nohou…. :) Čeká na nás guláš a pak spacák…

Bylo to hecnutí se, máknutí si a přemáhání se…byla to spolupráce, velká zkušenost…ale hlavně to byla akce, na jejíž další ročník se již teď moc těším …děkuji svému týmu…

Sny...

Chci snít …plánovat…chci přemýšlet o budoucnosti a vidět ji růžově…chci si představovat, že kráčím po červeném koberci pro nějakou významnou cenu, že mám oranžovou róbu a v první řadě vstávají moji roveři a tleskají… chci snít, protože je to osvobozující a úlevné…inspirující a motivující… chci snít, protože je to příjemné a úplně jiné než to, co zažívám…

Střemeníčko aneb konec světa za rohem

V pondělí jsme se s Lindou vypravily na tři dny na ekologickou farmu ve Střemeníčku

u Olomouce...když jsme se konečně dokodrcaly autobusem až na místo, čekalo na nás velké stavení, zima a tma…a taky dva bandoci – psi telecího vzrůstu a smrtícího pohledu …

a jmenují se Adam a Eva…opravdu božská stvoření, tihle dva vlkodavové :).

Seznámila jsem se s jinou kulturou, než na kterou jsem zvyklá …lidé tady na konci světa, kde nemají ani hospodu, žijí úplně jinak…mají jiné starosti, jsou svobodnější…myslím, že bych si zvykla…možná si člověk nakonec zvykne na všechno a prostě se přizpůsobí…

Starala jsem se o kozy (jmenovitě Zlatka, Silva, Simča, Rukola, Kozlík, Karolína), spala ve spacáku s kocourkem Radečkem, přesvědčila jsem se, že to, že nemám ráda slepice je hodně opodstatněné, pekla chleba v opravdové chlebové peci a večer šla do hospody a dala si malé pivo (to, že jsem si JÁ objednala malé pivo jenom dokládá, jak velký zážitek pro mě třídenní pobyt

na farmě byl :). Stihla jsem i výlet na Javořičské jeskyně a taky vést u všeho spoustu pindů a mojich liščích keců :).

Asi jsem potřebovala vidět něco tak rozdílného od mých snů a plánů…a ikdyž plánovat se nesmí, tak já mám naplánovaný úplně normální život bez nějakých výstřelků a odchylek …

Jo a abych nezapomněla …Lindo děkuji :)

Svatba...večné téma kmotry Lišky

To bych ani nebyla já, kdyby se na mém bločku neobjevila ani jediná zmínečka o svatbách... a tož jsem našla něco zajímavého ... :) Že nevíte, jak se říká svatbě po 25 letech ....

1. bavlněná svatba
2. papírová svatba
3. kožená svatba
4. květinová svatba
5. dřevěná svatba
6. železná (někde plechová) svatba
7. vlněná (někde měděná) svatba
8. bronzová svatba
9. měděná (někde hliněná) svatba
10. cínová (někde růžová) svatba
11. ocelová svatba
12. hedvábná svatba
13. krajková svatba
14. slonovinová svatba
15. křišťálová (někde skleněná) svatba
20. porcelánová svatba
25. stříbrná svatba
30. perlová svatba
35. plátěná (někde korálová) svatba
40. rubínová svatba
45. safírová svatba
50. zlatá svatba
55. smaragdová svatba
60.diamantová svatba
65. kamenná (někde železná) svatba
70. platinová (někde svatba milosti)
75. svatba korunovačních klenotů

Tak jsem přemýšlela, co bych chtěla...

Chtěla bych ...

1. pořádat v létě pro své přátele grilovačky – vínko, pivo, naložené
maso, spousta her, pokec

2. pořádat pro své přátele videovečírky, pustit si film, pojídat
jednohubky, v průběhu se k němu vyjadřovat a diskutovat

3. mít v pokojíčku svého dítěte na jedné stěně ručně malovaného
Krtka v modrých kalhotkách, pač k dětství prostě patří

4. mít v pokojíčku svého dítěte vyhrazenou jednu stěnu na kreslení
( tohle teda není mé hlavy, takže se omlouvám za ukradení nápadu, ale vzhledem k faktu, že člověk, který to vymyslel je i potenciální tvořitel pokojíčku mého dítěte, tak to vlastně zůstane v rodině : )

5. mít tolik peněz, aby mí rodiče nemuseli pracovat

6. aby mé děti věděly, že děti nenosí čáp a už vůbec né vrána,
ale že je zapotřebí dvou milujících se lidí

7. uchovat svým dětem víru a Ježíška co nejdéle

8. mluvit se svými dětmi o sexu a nazývat věci pravými jmény

9.aby mé děti neznaly zvířata jen z obrázků, ale na vlastní očka
a třeba si na ně i sáhly ( no – na lva asi né:)

10. uchovat si svou zálibu v obdarovávání svých přátel ručně vyrobenými dárky

11. zůstat stále tou Liškou se vším všudy, nebát se
nahlas zasmát nebo si ze sebe udělat srandu

12. umět říkat lidem kritiku a to, co si opravdu myslím...

Výlet aneb jak jsme hledali kolena :)

Včerejšek byl parádní den…začalo to polévkou na stojáka v nádražním bufetu a následným záchvatem smíchu v dřepu před nádražním bufetem:) Pokračovalo to cestou fantasy fáčkem směr tábor Vřesovice…fáčko dostalo zabrat, okna se třepala od toho, jak se Linda smála…
Na tábořišti splněn úkol, podepsána smlouva…můžeme domů… po cestě spoustu kolen, ale ani jedno to správné…opět se třepou okna, jízda mezi ploty, moje kecy, mexická polévka…spoustu radosti a těšení se ...

Tak o tomhle všem byl včerejší den…takže pokud chcete zažít výlet, na kterém si prodloužíte život asi o sto padesát let, pojeďte příště s námi… tak teď přemýšlím…ona se asi každá akce prožije jenom jednou a nedá se zopakovat…takže smolík…tahle akce už je prožitá, ale nebojte, my zase určo něco vymyslíme :)

Jak se dělají rozhodnutí ve Foxíkově a jak se to co nevidět změní

V pondělí jsem měla zajímavý rozhovor s jedním mým dost blízkým človíčkem …tak nějak jsme se, nevím už přesně jak , dostaly až k tomu (no jasně, to tvrdé y na konci je indicie, kdo to tak asi mohl být :), že vztah se mnou je někdy hodně náročný… no po pravdě řečeno, byla jsem zaskočena a upřímně chtěla vědět, čím že se pro lidi vztah se mnou může jevit složitý ...
…dělám velmi často fatální rozhodnutí… ti, kdo mě znáte, můžete nejspíš potvrdit, pač jak jsem tak nad tím přemýšlela, je to asi fakt pravda… velmi často říkám slova jako ,, už nikdy neudělám …, nikdy už nechci…, rozhodla jsem se už nikdy neudělat … ,,
Jenže to nikdy nesplním…jsou to prostě jenom slova… a mě rozhodně nikdy nenapadlo, že právě kvůli tomuto to se mnou může být těžké…jenže může…kdo mi pak jednou uvěří, až to budu myslet opravdu vážně, že něco chci změnit ?
Takže jsem se rozhodla (á už je to tu zase:) nebo spíš jsem jen přemýšlela, že slova jsou hrozně silná zbraň… ale znám jednu ještě silnější…činy… no lidičkové moji, asi to nepůjde hned, změnit to, co říkám a to, co mám hodně zajeté, ale je nejvyšší čas na tom zapracovat…